Úvodní stránka

Vzorce spotřeby

Základní změny podpory způsobu výroby a spotřeby – podpora modelů udržitelné spotřeby a výroby – nutná účast všech sektorů společnosti.
Podpora iniciativ včetně regionálních pro urychlení směrem k udržitelné spotřebě a výrobě za účelem podpory sociálního a ekonomického rozvoje v rámci přípustného zatížení ekosystémů.
Programy pro zvýšení povědomí o významu modelů udržitelné výroby a spotřeby – vzdělávání, informování při využití reklamy a médií.
Posílení ekologické a sociální odpovědnosti podniků, podpora dobrovolných iniciativ.

UDRŽITELNÁ SPOTŘEBA A VÝROBA

ÚVOD: 10:00 - 10:30 hod.

1) Cíl setkání, pro nové účastníky stručné info o projektu, webových stránkách a facilitaci

2) Seznámení účastníků

3) Dotazy

HLAVNÍ ČÁST: 10:30 - 11:00 hod.
I. Odborné příspěvky: 10:30 – 11:00 hod.

1) Ing. Ondřej Velek (Partnership): Stav, indikátory, nástroje USaV - strategie změny vzorců spotřeby a výroby podle UNEP - možná role "Fóra udržitelného rozvoje" a iniciativy SCAP (15 min.)

2) RNDr. Alena Marková (MŽP ČR - Odbor strategií):Info o pracovní skupině udržitelné spotřeby a výroby Radě vlády pro udržitelný rozvoj, východiska pro přípravu "10letého rámce programů udržitelné výroby a spotřeby " (15 min.)

II. Workshopy: 11:10 – 11:45 hod.
Zádání workshopů:

a) Cíle 10letého rámce programů udržitelné spotřeby a výroby

b) Nástroje 10letého rámce programů udržitelné spotřeby a výroby

c) Indikátory udržitelné spotřeby a výroby

d) Vstupy udržitelné spotřeby a výroby do Národní strategie udržitelného rozvoje

Přestávka, občerstvení: 11:45 – 12:15 hod.

Prezentace výsledků workshopů: 12:15 – 13:45 hod.

ZÁVĚR: 13:45 – 14:00 hod.

1) Společná diskuse k výsledkům workshopů

2) Formulace doporučení a závěrů

3) Organizační záležitosti – připomínky a dotazy k průběhu diskuse, určení termínu pro další diskusi

Ukončení – občerstvení a volná diskuse

UDRŽITELNÁ SPOTŘEBA A VÝROBA

Česká republika se řadí mezi bohaté státy. Stejně jako řada dalších bohatých zemí se musí zamyslet nad nadměrným růstem spotřeby a výroby. Paradoxem bohatých zemí je, že na jedné straně výrazně preferují rozum a logiku a přitom se společnost chová velmi nerozumě - snahy o stálé zvyšování životní úrovně, působí velmi destruktivně na životní prostředí (přírodní i společenské), na němž je existenčně závislá. Nechtěně se tak spustily mechanismy vedoucí k zániku, aniž by si to většina lidí uvědomovala.

Současné trendy vývoje lidské společnosti mají v mnoha směrech nebezpečný exponenciální růst. Na možnou katastrofu vyplývající z neomezeného růstu ukazují především práce "Meze růstu" a "Překročení mezí" od manželů Meadowsových. Z těchto prací vyplývá, že jediná možnost, jak odvrátit kolaps lidské civilizace, je nastolení podmínek vedoucích k trvalé udržitelnosti za výrazné změny chování lidí. Zásadní problém je, že konzumní způsob života stále představuje hlavní (nosný) proud. Na cestě k udržitelné spotřebě a výrobě musí spolupracovat na všech úrovních zástupci všech oblastí - ekonomické, environmentální i sociální. Cíle v této oblasti jsou změna chování spotřebitelů, což je velmi náročný a dlouhodobý úkol.

Hlavním cílem na cestě k udržitelné výrobě a spotřebě a vůbec k udržitelnému rozvoji cílem je: získání konsensu na základě změny hodnotové orientace jednotlivců i ekonomických subjektů - motivovat k ekologicky šetrnému jednání, což je hlavní princip udržitelné spotřeby a výroby ale i udržitelného rozvoje vůbec. Můžeme vycházet z principů udržitelného rozvoje a teorie celostního myšlení. Dlouhodobě budeme úspěšní pouze tehdy, pokud nám bude jasné, že to, co děláme - děláme pro sebe.

Cílové skupiny, které se musí na procesu podílet a zároveň být jeho adresáty:

• Školství - podle názoru velké části účastníků sehraje klíčovou roli vzdělávání při změnách hodnotového systému společnosti

• Podnikatelská sféra

• Veřejnost

• Státní správa

• Samospráva

Nástroje dlouhodobého charakteru:

• 1. Ekologické vzdělávání/ekogramotnost je nezbytná - myšlenka vychází z teorie celostního myšlení. Informovat širokou veřejnost o naléhavosti začít se řídit principy udržitelného rozvoje. Ekogramotnost zahrnuje nejen klasické získávání vědomostí a dovedností, ale zejména osvojení si schopnosti celostního a systémového myšlení a rozvíjení i dalších nezbytných složek lidské osobnosti - rozum v souladu s empatií a city. Jedná se o dlouho cestu - a výsledky nemusí být hned viditelné. Ekogramotnost musí být součástí výchovy a vzdělávání již v mateřských a základních školách
  
  Vzdělávací systém ČR je třeba reformovat - změnit obsah i způsob výuky. Výuka by se neměla zaměřovat pouze na předávání faktů a informací ale i na další dovednosti a návyky. Součástí reformy tak musí být i další vzdělávání pedagogů.
  
  

• 2. Dlouhodobá komunikace - začít komunikovat a spolupracovat se všemi potenciálními zájmovými skupinami - vláda, politické strany, média, regiony, obce, NNO, odbory, zaměstnavatelské svazy a další.
  
  Komunikace musí probíhat nejen na centrální úrovni, ale i na lokální úrovní. Na centrální úrovni musí vyjednávat odborníci na politické půdě. Na přípravě i následné implementaci se musí podílet odborníci z ekonomické, sociální a environmentální oblasti a vedle MŽP i MPSV, MF, MPO a MMR.

Problémy:
Ekogramotnost je dlouhodobá záležitost - pozitivní výsledky se mohou dostavit až za několika generací, nelze ji podceňovat, ale ani očekávat brzké příznivé efekty.

3) Osvěta a propagace
Vedle ekovzdělávání musíme využít stejné mediální nástroje, jako využívají výdělečné ekonomické a komerční subjekty - reklamu, public relations, mediální kampaně. Tyto formy propagace by měly jednoduše a zároveň atraktivně představit vizi EDR. Zde je nezbytná spolupráce s těmi, kteří "umí" - tedy PR agenturami. To není zcela nereálné - v současnosti této možnosti využívá řada NNO zejména z oblasti lidských práv, a to s poměrně velkým úspěchem.

V současnosti je velmi významným krokem iniciativa Rady vlády pro udržitelný rozvoj, a to zpracování 10letého rámce programů udržitelné spotřeby a výroby. V rámci diskuse byla nastíněna základní osnova, která má čtyři části:

• 1. Cíle 10letého rámce programů

• 2. Nástroje

• 3. Indikátory

• 4. Prezentace udržitelné spotřeby a výroby ve Strategii udržitelného rozvoje ČR.

Cíle 10letého rámce programů udržitelné spotřeby a výroby

Struktura cílů:

1) Cíle na úrovni principů udržitelného rozvoje

• Zvyšování lokální soběstačnosti

• Snižování negativních dopadů spotřeby na životní prostředí

• Určit i způsob financování (např. z environmentální daňové reformy), aby určené cíle mohly být dosaženy

2) Dlouhodobé cíle

• změna chování spotřebitelů = změna hodnotového systému

• změna vzorců výroby

Změny vzorců spotřeby a výroby, chování spotřebitelů vycházejí ze tří aspektů:

• rámcové podmínky pro prostor v nichž se spotřeba a výroba odehrávají - infrastruktura, legislativa, společenské podmínky

• mentální model/paradigma - s čím spotřebitel vstupuje do procesu spotřeby a výroby

• dovednosti a schopnosti, osvěta a vzdělávání

Spotřeba se týká:

• zboží

• služeb

• dopravy

• prostoru

• času

• energie

• surovin

Spotřebitelé jsou:

• jednotlivci

• domácnosti

• firmy

• veřejná správa (státní správa a samospráva)

3) Konkrétní cíle do roku 2014

• Vytvoření otevřené platformy pro komunikaci a spolupráci a výměnu informací - zapojení i Statistického úřadu do měření a vyhodnocování indikátorů…

• Vytvoření funkčního systému nástrojů a mechanismů podpory udržitelné spotřeby a výroby

• Vytvoření funkčního systému indikátorů udržitelné spotřeby a výroby a jejich vyhodnocování

4) "Instrumentální" cíle vedoucí k naplňování cílů na úrovních 1) - 3)

• Stanovení konkrétních cílů v jednotlivých indikátorech

• Operativní cíle, které se dají měřit a vyhodnocovat

• Zajištění institucionálního zabezpečení udržitelné spotřeby a výroby - určit přesně, co má která instituce dělat

• Implementovat dílčí cíle udržitelné spotřeby a výroby do resortních politik

• Zajistit materiální a finanční zabezpečení kroků, které vyplývají z Rámce programů

• Aktivní vytváření pozitivních případů - zejména veřejná správa, školy, občanská společnost

Nástroje 10letého rámce programů udržitelné spotřeby a výroby

1) Legislativní rámec

2) Masmédia

• informace a komunikace

• osvěta

• reklama/komerční propagace udržitelné spotřeby a výroby

• funkce "hlídacích psů" znečišťování ŽP

3) Pozitivní příklady - dobře srozumitelné pro veřejnost

• v kontrastu se zviditelňováním špatných příkladů

• porovnávání - "soutěže" v ekologicky šetrném chování - např. ozeleňování úřadů, soutěže v zeleném nakupování

4) Věda a výzkum

5) Výchova a vzdělávání - dlouhodobé a celoživotní pro všechny věkové skupiny

6) Limity

• znečištění

• územní

7) Plánování

• odvětvové plány

• územní plány a koncepce

• regionální strategie

• komunitní plánování

• SPŽP

• plány péče o CHKO a národní parky

8) Analytické nástroje:

• LCA;

• EAI;

• SEA;

• REA;

• SA;

• Eko-design;

• Auditing.

9) Ekonomické nástroje:

• Environmentální daňová reforma - paliva a energie; suroviny, doprava;

• Poplatky za znečišťování a využívání ŽP;

• Obchodovatelná povolení;

• Lokální ekonomické systémy - lokální výměny;

• Finance - dotace, granty, úvěry a garance, fondy (např. SFŽP, Investiční fondy), pojištění.

10) Dobrovolné nástroje:

• Dohody;

• Sdružené vlastnictví;

• Nabídka služeb místo výrobků;

• EMAS;

• EMS;

• ISO;

• IPPC;

• IPP;

• Eur. reporting;

• Ecollabeling;

• Enviromentální účetnictví.

11) Zapojování a participace veřejnosti

12) Příprava a realizace modelových projektů a vzorů

13) Systémy zpětného odběru

INDIKÁTORY UDRŽITELNÉ SPOTŘEBY A VÝROBY

Při měření indikátorů je třeba se zaměřit nejen na kvantitavní ale i kvalitativní měření. Statistické údaje nemusí odpovídat skutečnému stavu věcí. K indikátorům musíme přistupovat systémově.

1) Oddělit indikátory spotřeby, výroby a indikátory pro motivaci:

• V některých případech to nebude možné.

2) Omezit počet indikátorů na maximálně 10 - 20 po určení priorit rámcového programu

• Příliš velké soubory indikátorů málo "úderné", špatně "čitelné" a vyhodnocovatelné;

• Možnost srovnání s jinými zeměmi;

• Vykazují stagnaci, zlepšení, zhoršení.

3) Určit cílové limity udržitelnosti

• Tři možnosti hodnocení indikátorů:

  a) limit udržitelnosti (např. obnovitelné zdroje nesmí překročit míru obnovy těchto zdrojů)
  

  b) hodnotit jeden trend (sledovat pokles škodlivosti výrobku) - pozitivní nebo negativní hodnocení
  

  c) srovnávání s jinou zemí nebo regionem

• Co by mělo být kritériem hodnocení:

  - dopad spotřeby pouze na ŽP ??
  

  - nebo i sociální a ekonomickou oblast ??

4) Spotřeba státu versus spotřeba jednotlivců, domácností, sektorů (různé indikátory).

5) Vliv spotřeby a výroby mimo hranice státu
Např. omezení cizokrajného ovoce - negativní dopad na oblast produkce - omezení pěstování - nezaměstnanost,…
Pokud budeme hodnotit pouze dopad na náš region (případně ŽP), bude to jednodušší a lépe kvantifikovatelné, ale zároveň to bude mít menší vypovídací hodnotu o skutečných dopadech.

6) Určit důležitá témata

• Energie - spotřeba na domácnost z toho kolik % obnovitelných zdrojů.

7) Provázanost výroby a spotřeby - nutno měřit odděleně ale hodnotit společně - heuristický přístup.

8) Volba indikátorů závisí na cíli a struktuře 10letého rámce programů

9) Možnost využít existující sady indikátorů a srovnání pro ČR (nutný výzkum).

10) Indikátory a jejich význam musí být srozumitelný nejen pro odborníky ale i veřejnost

Vstupy udržitelné spotřeby a výroby do Národní strategie udržitelného rozvoje

Jak prezentovat udržitelnou spotřebu a výrobu v Národní strategii udržitelného rozvoje.

1) Udržitelná spotřeba a výroba musí odpovídat možnostem planety Země

2) Udržitelná spotřeba (US):

• nemá dlouhodobé záporné efekty na ŽP;

• žádný faktor us nebude limitovat budoucí rozvoj skrze nepřijatelná rizika;

• identifikovat rizika v minulosti a využít je pro identifikaci budoucích rizik - např. Černobyl, jaderné výbuchy,…;

• každý zanechá ekologickou stopu odpovídající možnostem Země;

• zohledňuje možnosti spotřeby všech ostatních živých bytostí při zachování rovnováhy na Zemi.

3) Udržitelná spotřeba a výroba:

• Spotřebitelská etika;

• Rovnováha mezi výrobou a spotřebou (omezit nadvýrobu a plýtvání);

• Najít hranici mezi direktivní regulací a dobrovolnou motivací;

• Používat odpovědně ukazatele zejména vůči negativnímu dopadu na udržitelný rozvoj;

• Využít vědu pro identifikaci rizik.

4) Udržitelná výroba (UV):

• Průmysl má minimální manévrovací možnosti ;

• Motivační nástroje pro průmysl - nakupování veřejné správy, environmentální daňová reforma;

• Chceme udržitelné výrobce, kteří budou dlouhodobě fungovat;

• Mezi výrobu počítáme i infrastrukturu - doprava a služby;

• Využít autoregulační mechanismy výroby - ovlivnit charakter výroby již existujícími nástroji;

• Strukturu výroby nelze odtrhnout od života a jeho přirozené psychosociální struktury;

• UV přináší udržitelný zisk;

• Nutnost věnovat se udržitelným aspektům výroby;

• Ovlivňuje zejména stát a spotřebitel;

• Využívání eko-značení pro výrobky, služby i provozy;

• Zvýšit vnímání parlamentu vůči vědeckým názorům na UV a UV;

• Usilovat o prodloužený životní cyklus výrobků i modulů;

• Musí využívat místní infrastrukturu a místní zdroje;

• Zefektivnění výroby pomocí zohlednění psychosociálním parametrů, obecné chápání efektivity;

• Komplexnější chápání efektivity výroby.

Závěrečná zpráva (formát RTF, velikost 85 kB)